Kristina Vavrincova je pribehem velke tragicke lasky a duchovni pouti. Autorka zpocatku sleduje zivot zemanske dcerky z norskych hor od divcich let do snatku s okouzlujicim, ale lehkomyslnym rytirem Erlendem. Pro tuto lasku se Kristina odvazi vzeprit i otci, coz byla v tehdejsi patriarchalni, feudalni a nabozensky prisne spolecnosti opovazlivost pro soucasnika temer nepredstavitelna. Dej se odehrava v Norsku 14. stoleti, kde rodinne vztahy a krestanska moralka jsou zakladnimi hodnotami. S drahym muzem se pak Kristina stava pani na panskem dvorci uprostred otevreneho kraje pri Nidarosu (dnes Trondheimu), stredu tehdejsiho duchovniho i mocenskeho zivota. Presto ale neni stastna. Trebaze svou pili zmeni zanedbane Husaby v kvetouci hospodarstvi a vrati Erlendovu sidlu nekdejsi cest, trebaze porodi sedm synu a trebaze si ziskava uctu a prizen — a nakonec i odpusteni rodicu, nedovede Erlendovi zapomenout prikori, ktere ji kdysi pripravil. Stale se v ni svari laska k manzelovi a vira v Boha; je presvedcena, ze od ni Buh cekal neco jineho, zpocatku vsak nevi presne „co“ a tryzni se vycitkami, jak hanebne se zachovala pri svem zapasu o Erlenda k tem, kdo ji miluji nejvice. Postupem casu Kristina, ktera vyrustala v bezpeci sve rodiny, dospeje v sebevedomou osobnost schopnou svobodnych rozhodnuti i obeti, ale jeji laska je vzpurna, hrda a vlastne sobecka a cesta k tomu, aby se pretavila v lasku smirnou a pokornou, je velice dlouha a nevyzpytatelna.