Váš nákupný košík je prázdny.
Vyber z uspesneho rozhlasoveho cyklu z roku 2015 Ucinkuji Frantisek Novotny a Ludek Munzar
O kouzleni slovem „Ja ti nekdy, Frantisku, kdyz na mne dolehne ta zbytecna malost, agrese, arogance, zloba a jiny podobny marasmus doby, tak mam naprosto nutkavy pocit rict si honem nejake obycejne, krasne, proste ceske slovicko. Jako – maminka, rano, louka, mlyn… Omyt tu spinu, vnorit dlane do pruzracne studanky casu.“
„Vzdyt ja ti, Ludku, rozumim: Dedictvi otcu, zachovej nam, pane. Ale zadne obavy, pratele, nebudeme z niceho delat vedu. Ona se, jak rika Jan Werich, z niceho nema delat zbytecne veda, ani z vedy ne. Navic v zadnem pripade nejsme jazykovedci, jen se chceme poradovat spolu s vami ze slov, se kterymi je nam lepe na svete.“
Tak takhle nejak zacinal prvni dil poradu, kterym jsme chteli vzdat poctu nasi rodne reci. Vzdyt prave spolecnym jazykem definuje Karel Capek narod. Nasim zamerem bylo, abychom si pripomneli, ze to, ze si ted povidame cesky, ze si rozumime, ze jsou pro nas bezna takova krasna slova jako zamer nebo nazor, touha, odstin, usvit, obloha ale treba i trojuhelnik, vlast, vubec neni tak samozrejme. On ten nas cyklus zacal vlastne zrusenim nevolnictvi. Kdy lide z venkova, kde cesky jazyk zil, na rozdil od tri set let systematicky ponemcovaneho mestskeho prostredi, tak prave ti lide z venkova mohli najednou do mest, a tak spolu s nimi obrozenecti vlastenci rozfoukavali skomirajici plaminek naseho rodneho jazyka, ktery do te doby chranily venkovske chalupy. Zkratka, svetylko donesene z ceskych luhu a haju.
Najednou se stalo, ze nas zacala i ta nejvsednejsi slovicka provokovat, ze jsme v nich nasli spoustu pribehu, zjistili jsme, ze jsou to sluvka carovna, ktera nas vraceji nejen do detstvi, ze svedci o slave nasich predku, ale ze nas vraceji i do krajiny nadeji, ze s nimi nahledneme za zrcadlo soucasnosti. A ohlas u posluchacu nam dodaval odvahu sahnout znovu a znovu do klobouku plneho pismen, abychom je pak v hrsticce pulhodinky sesypali do vet pokorne vzdavajicich hold maticce cestine. Hledali jsme slova, ktera se nepocitaji, nemeri, ale vazi. A vida, najednou uz je tech zastaveni temer stovka. Prijmete, prosim, tuto malou, nahodnou ochutnavku jako vyraz ucty a s pranim, aby vam tu chvilku, kdy budeme spolu, bylo pekne. Vasi Ludek Munzar a Frantisek Novotny